Studium:
- 2009-2015 Akademie výtvarných umění v Praze, Ateliér malby u prof. Michaela Rittsteina a Ateliér grafiky u prof. Vladimíra Kokolii
Vybrané samostatné výstavy:
- 2021 “The Eight story of the fifth day” - Galerie Felixe Jeneweina - Kutná Hora
- 2019 “Tělovýchova” - Moving station - Plzeň
- 2019 “Building the Monolith” - Crossfit Praha - Praha
- 2018 “Der arme Poet” - Galerie Prám - Praha
- 2017 “Je tma a změklo kamení” - Galerie Photogether - Zlín
- 2017 “Sofie” - Galerie svatého Havla” - Mladá Boleslav
Anotace:
Dominik Běhal studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliérech Michaela Rittsteina a Vladimíra Kokolii. Pro výstavu ve Valašském Meziříčí autor ve spolupráci s kurátory připravil projekt nazvaný Účinek nepatrného otřesu, ve kterém se soustředil na subjektivní a intimně laděnou rekonstituci malířského média. Jde o sondy k rozličným etapám vývoje západního malířství a obrazu obecně. Podoby i obsahy prací z posledního roku vyrůstají z různých tradic a hloubek evropské kulturní paměti. Dotýkají se ornamentálnosti středověké knižní iluminace s důrazem na abstraktní skladbu figurálních kompozic obrazů rané renesance. Plátna se pohybují na široké výrazové škále od jemné splývavé malby, přes pointilistickou meditaci až k expresivnímu pojetí. Klasickou obrazovou řeč a náměty natolik zabydlené v našem kulturním podvědomí Běhal podrobuje určitému otřesu. Rozkládá je na základní prvky, aby je opět složil dohromady s pozměněnou vnitřní strukturou. Tyto posuny, ač nejsou na první pohled vždy patrné, zbavují Běhalovy malby samozřejmosti, která nám obvykle znemožňuje obrazy vyrovnávající se s odkazy minulosti dobře uvidět a ruší jejich kouzlo.
Kurátorský text:
Výstava představuje výběr prací z posledních dvou let, ve kterých se Dominik Běhal soustředil na subjektivní a intimně laděnou rekonstituci malířského média. Podoby i obsahy jeho maleb vyrůstají z různých tradic a hloubek evropské kulturní paměti. Jde o jakési sondy k rozličným etapám a okamžikům vývoje západního malířství a obrazu obecně: abstrahované iniciály a složité florální motivy některých Běhalových fresek mohou připomenout Evangeliář z Kellsu z 9. století, za nimi probleskující a oslnivá modř oblohy zase třeba gotický liturgucký rukopis Přebohatých hodinek Vévody z Berry. Změť končetin, tváří a kmenů stromu z řady obrazů evokuje abstraktní tříšť forem Uccellovy Bitvy u San Romana. Zatímco jiné malby akcentují sošnost a pevnou modelaci, jak je známe z Igresových maleb Odaliska nebo Turecká lázeň. Jsou zde ale také obrazy vytvořené vitálním rukopisem a šerosvitem v duchu obrazů realisty Adolpha Menzela, chvějivé a tajemným světlem prostoupené krajiny, jako z fotografií piktorialistů přelomu 19. a 20. století či taktilně hnětené pastózní malby krajin a figur příbuzné poválečným obrazům Leona Kossoffa.
Zaujetí krajinomalbou a akty se často protínají v Běhalově volbě motivu koupání v přírodě. V historii umění pevně zakotvený námět umožňuje autorovi široké možnosti obsahového zpracování: všední výjevy odpočinku střídají obrazy s mytologickým či náboženským pozadím, jak naznačují atributy postav nebo způsob jejich zobrazení (světec kráčející s holí podrostem nebo figurální scéna s jednou z postav vzhůru nohama – zřejmá narážka na Tizianův obraz Apollo a Marsyas).
Zmíněnou obrazovou řeč i náměty tolik zabydlené v našem kulturním podvědomí ale Běhal podrobuje určitém otřesu: rozkládá je na základní prvky, aby je opět složil dohromady s pozměněnou vnitřní strukturou. Ta již nebývá zatížena doslovností a vystačí si s evokací. Ony elementární prvky potom autor přeskládá, přetvoří či zredukuje tak, aby obraz zbavil zátěže již tolikrát zobrazeného a viděného. Obraz tedy nemusí být na první pohled ihned „čitelný“, nejspíš jej ale podvědomě známe. Uvedené posuny zbavují Běhalovy malby samozřejmosti, která nám obvykle znemožňuje obrazy vyrovnávající se s odkazy minulosti dobře uvidět a ruší jejich kouzlo.
Kurátorský tým: Martin Herold
Tvorbu Dominika Běhala formovalo studium u profesora Michaela Rittsteina na pražské Akademii, kde rovněž navštěvoval i ateliér profesora Vladimíra Kokolii. Během své umělecké praxe si vytvořil svébytný výtvarný jazyk, jenž reflektuje jeho zájem o historii malby a její postupy. Osvojil si zejména tradiční techniku fresky, kterou přináší z dějin umění do současného světa, kde ji můžeme obdivovat v nových, dosud neprozkoumaných souvislostech. Stejně tak i náměty si umělec hledá ve starých tiskovinách či v klasických uměleckých žánrech, které následně zpracovává v nejasných konturách a útržkovitých figurálních kompozicích, aby je v očích diváka znovu přivedl k životu. Oproti klasické fresce však Běhal své obrazy zhotovuje na přenosných deskách a umožňuje tak nejen jejich galerijní prezentaci, ale i zastoupení v soukromých sbírkách. Dílo pochází přímo z autorova ateliéru.
