O uplynulém víkendu, 21. – 23. června 2018, se ve Valašském Meziříčí uskutečnil šestatřicátý ročník folk-blues-beat festivalu Valašský špalíček. Ten v úvodním večeru nabídl koncert kapely Olympic, pátečnímu programu vévodili The Plastic People of The Universe s Filharmonií Brno a Pavol Hammel s Unplugged Bandem. Bezkonkurenční hvězdou festivalu byla britská kapela Mungo Jerry v čele s Rayem Dorsetem.
Valašskomeziříčský zámek Žerotínů se opět na tři dny ponořil do atmosféry šedesátých a hudby sedmdesátých let. Konal se zde Valašský špalíček 2018, jeden z nejstarších tuzemských festivalů. Programová nabídka dala prostor folkovým umělcům z dávného Šafránu, Petru Lutkovi, Vladimíru Mertovi, který vystoupil na bluesové scéně a pak i s rockovou kapelou Hromosvod a houslistou Janem Hrubým (nar. 1948) na venkovním pódiu, a také bratislavské zpěvačce Zuzaně Homolové. Ta zde se svým dvorním kytaristou Milošem Železňákem také vystoupila dvakrát: v akustickém setu s lidovými baladami i se zhudebněnou poezií, kde měl Železňák větší prostor ke zvukovým experimentům.
Bratislavský zpěvák Pavol Hammel (nar. 1948) se na festival vrátil už po dvou letech a to zcela oprávněně. V celovečerním programu se speciálně sestaveným česko–slovenským Unplugged Bandem, zahrál skvělý výběr ze své padesátileté nahrávací kariéry.
Básníka Pavla Šruta (1940 – 2018) připomněl Luboš Pospíšil. Písně se Šrutovými texty představil na dvou koncertech, s rockovou kapelou 5P i v akustickém kvartetu. Pro mnohé pamětníky byl téměř zjevením soulový a bluesový zpěvák Jaromír „Jerry“ Löffler (nar. 1948), který před padesáti lety odešel z bývalého Československa a na festivalu zazpíval několik písní s doprovodem varhan big beatového veterána Jaromíra Vraštila a hudebníků z formace, která si říká Slovak Blues Project. A kdo v pátek vydržel do konce programu, mohl ocenit stylovou jízdu krále českého rock´n´rollu Pavla Sedláčka, který se hitem Život je pes proslavil už v roce 1963.
„Elektrické“ kapely Band of Heysek a The Bladderstones i spíš akusticky hrající dvojice Jan Hrubý & Ruda Hálek, či Marcel Kříž & Pavel Kovačka, na festival přivezlo vydavatelství Indies Happy Trails. Nechyběla ani připomenutí několika aktuálních výročí. Už v úvodním čtvrtečním koncertu kapely Olympic se slavilo padesát let alba Želva, první bigbeatové LP desky jedné kapely u nás. Další padesátka se vznáší nad jednou z nejoriginálnějších českých rockových kapel, The Plastic People of The Universe v čele s Josefem Janíčkem a Vratislavem Brabencem, která vznikla v roce 1968. Na Valašském špalíčku zahráli osvědčené skladby zakladatele skupiny Milana Hlavsy ze sedmdesátých let, novější repertoár od Janíčka a Brabence i úplné novinky. Následující den pak ve velkém stylu společně s Filharmonií Brno Plastici slavili pětasedmdesátiny Vratislava Brabence uvedením unikátního projektu Co znamená vésti koně, jenž patřil k jednomu z vrcholů festivalu.
Bluesová scéna Bonzo Blues Cafe se nesla v mezinárodním duchu. Mimo jiné se zde představil britský kytarista a zpěvák Krissy Matthews, Maďarsko zastoupilo duo Fekete Jenö a Horváth Misi a argentinská parta Demiana Rodrigueze si střihla, před sobotní elektrickou náloží, divoký akustický set. Do oblasti jazzu, blues a šansonu posluchače v komorním recitálu zavedl Peter Lipa. Z oblasti blues to však nebylo vše. První část Antologie polského blues uvedl ve velkém sále vydavatel hudebního magazínu Twój blues Andrzej Matysik. Čtyři vystoupení mladších umělců polské bluesové špičky zahájilo dech beroucím vystoupením duo The Missing Part s Natalií Kwiatkowskou. Polákům ovšem patřily také venkovní scény. Našlapané koncerty odehráli i kapely Makar & Children of Corn a Cheap Tobacco opět s Kwiatkowskou u mikrofonu. Nostalgickou atmosféru blues-rocku 70. let pak navodili OldBreakout na hlavní scéně.
K objevům Valašského špalíčku nepochybně patřila ruská parta Moscow Beatballs, která svým blues´n´billy nenechala v klidu stát jediného návštěvníka. Britský kytarista Krissy Matthews, po loňském hostování v Hamburg Blues Bandu, dorazil s vlastní kapelou a dokázal, že je právem nazývám vycházející hvězdou ostrovní bluesové scény.
Závěr festival patřil britské legendě Rayi Dorsetovi a jeho kapele Mungo Jerry. Od chvíle, co se na festivalu objevil, rozdával úsměvy, podpisy a zcela bez problémů se fotil s každým, kdo jej o společné foto požádal. Večer pak svou českou koncertní premiéru rozjel ve velkém stylu. Naservíroval zdejšímu publiku téměř dvouhodinový koncertní průřez svou dlouhou kariérou, včetně hitů In The Summertime, Alright, alright, alright či Lady Rose a potvrdil, že ani ve dvaasedmdesáti letech zdaleka nepatří do starého železa. Definitivní tečku za čtyřicítkou programů, jíž nabízel 36. Valašský špalíček pak obstaralo strhující vystoupení rakouských muzikantů, harmonikáře a bubeníka Davida Karlingera a zpívajícího hráče na kontrabas Bernhardta Millera, kteří vystupují pod názvem DeadBeatz Blues Bopper Orchestra.
(smo#2018)
