M-klub ve Valašském Meziříčí připravuje na konec dubna trojkoncert kapel Please The Trees, Manon Meurt a Fred Madison. Please The Trees se do sklepních prostor vracejí po necelých dvou letech, kdy účinkovali na festivalu Valašský špalíček 2013. Za devět let působení na hudební scéně se kapela stala již docela známým pojmem. K příležitosti meziříčského koncertu jsme se zpěváka, kytaristy a frontmana kapely Václava Havelky zeptali na několik otázek.
Jak jste se vlastně potkali s hudbou?
Já poměrně pozdě, až někdy ve dvaceti letech, kdy jsem pocítil, že je to něco co musím dělat. Začal jsem se učit hrát na kytaru a také hned psát písničky, protože mě nezajímalo hrát skladby někoho jiného a u toho jsem zůstal.
V názvu kapely máte stromy, hodně vašich videí jste natáčeli v lese. Máme v tom hledat nějakou symboliku?
Někdy v roce 2006 jsem zakládal kapelu společně se Zdeňkem Kadlecem. V té době jsem působil bez doprovodné kapely pod pseudonymem selFbrush a Zdeněk v kapele Some Other Place, která postrádala zpěváka. Byl jsem nadšený z jejich debutu To Be Continued a naprosto mě uhranuli na živo. Vzájemné okouzlení dalo vzniku společné formace. Jak už to bývá, nová kapela ale ještě neměla posluchače a tak jsme společně vtipkovali, že hrajeme pro potěšení stromů, což je volný překlad našeho názvu. No a stromy se tím pádem tak nějak prolínají celou naší tvorbou. V roce 2011 jsme začali v každém městě, v místě vystoupení kapely stromy vysazovat a tím prakticky, ne jen abstraktně, naplňujeme obsah našeho názvu.
Jako kapela fungujete již devátým rokem. Co považujete za svůj největší dosavadní úspěch? Je to cena Anděl udělovaná Akademií populární hudby?
To určitě ne. My s nikým nesoutěžíme. Největším úspěchem je pro nás hraní společně s lidmi, kteří nás inspirují a spolupráce s nimi. Nové album, které vychází na podzim, jsme točili v Detroitu s producentem Chrisem Koltayem. Ten pracuje s kapelami, které máme rádi, jako jsou například Deerhunter, Liars, Swans, Akron/Family. Díky tomu se naše hudba konfrontuje v širším kontextu, což nás motivuje nejvíce.
Máte za sebou turné po Spojených státech, koncertovali jste také v Polsku a mohli jsme vás vidět i na velkých českých festivalech jako Rock For People nebo Colours of Ostrava. Jsou nějaká místa, na která se rádi vracíte?
Pokaždé se rádi vracíme do Austinu, New Yorku, Chicaga a plánujeme se vrátit do Kalifornie, kde se nám moc líbilo. U nás máme rádi Sedmičku na Strahově v Praze a místa jako U Olinka ve Lhotce u Přerova, hospůdku U Křížku na Smraďavce, klub Orion v Táboře a další, spíš menší prostory s rodinnou atmosférou a osobními vazbami.
Nemůžeme nezmínit kampaň Mluvme o stáří, v rámci které jste spolupracovali se souborem seniorů Elpida. Jak jste se k tomuto projektu dostali?
V roce 2010 mě oslovili, jestli bych se nestal jednou z tváří kampaně proti diskriminaci seniorů, kterou spustila obecně prospěšná společnost Elpida, jejíž vzdělávací centrum pro seniory sídlí na Pankráci v Praze. Jelikož jsem nechtěl skončit jen u pózování na fotce a zajímalo mě aktivní zapojení do kampaně, postavili jsme společně sbor, jehož se ujala jako sbor mistryně Zuzana Seibertová. Nazkoušeli jsme společně několik písní z repertoáru Please The Trees, několik písní vzniklo pro účel tohoto spojení a natočili jsme épéčko. Objeli jsme kluby a festivaly a v současné době pracujeme na novém materiálu.
Před lety v M-klubu vystupoval britský zpěvák a skladatel Alasdair Bouch. Když se hovořilo o zajímavých českých kapelách, které ho oslovily, zmínil v prvé řadě vás. Kde jste se s ním setkali vy?
To je milé. Známe se díky několika společným koncertům.
Hráli jste tady na Valašském špalíčku na festivalové scéně. Těšíte se zpátky?
I v rámci Špalíčku jsme hráli v M-klubu a na návrat se velmi těšíme.
Děkuji Václavu Havelkovi za rozhovor. Za M-klub Valašské Meziříčí Marek Baroš.
