Vznik betlémské tradice odvozujeme od události v roce 1223 v jeskyni na hoře Alveria v italském městečku Grecciu, kde byla sloužena půlnoční mše, při které zbožný chudý mnich František z Assisi kázal o boží lásce a porozumění mezi lidmi. Věřící z širokého okolí, které sem přivedl k oslavě narození Spasitele, byli uchváceni magickou atmosférou jeskyně, kde stály loučemi osvětlené jesle spolu s betlémskými zvířaty. Radost a pocit štěstí z připomenutí více jak 1200 let starého betlémského příběhu natolik zapůsobilo na přítomné, že i v dalších letech takto oslavovali příchod Spasitele. Tato událost se později stala tradiční oslavou Vánoc ve formě živých vánočních her.
Prvními betlémy dle dochovaných zpráv byly betlémské scény ve středověkých kostelích, malované na deskách figur v životní velikosti, které byly stavěny v oltářní apsidě vedle oltáře, v menších rozměrech pak na oltářní menze. Z křesťanské jižní Evropy se v průběhu 16. století počaly betlémy šířit do zemí na západ a sever od Alp především působením církevních misií, které sloužili k upevňování víry a rekatolizaci těchto oblastí. Podle dochovaných zpráv se první betlém objevil na našem území v r. 1562 v pražském kostele sv. Klimenta. Později pronikají betlémy i na Moravu v roce 1569 do Olomouce a snad v roce 1590 do Opavy. V tereziánské a josefinské době však došlo k významnému potlačování betlémů jako komediálních a nedůstojných a všechny musely být odstraněny. Toto období se však stalo počátkem tvorby v lidovém prostředí. Řemeslníci, ševci, tkalci, drobní rolníci a chalupníci, našli v tvorbě betlémů svoji zálibu a v době vegetačního klidu se věnovali malování, nebo vyřezávání betlémů tak, jak si je pamatovali z kostelů, ale připojili také svoji výtvarnou fantazii.
V současné době představuje lidová tvorba hlavní proud betlémářské tradice, přičemž řadu betlémů vytváří výtvarníci samouci. Výstava K Ježíškovi do Betléma půjdeme tak bude milou připomínkou vánočních tradic, ale také poctou jejich současným udržovatelům a novodobým umělcům.
