Navzdory současné epidemiologické situaci se ve Valašském Meziříčí uskutečnil další ročník Valašského špalíčku, jednoho z nejstarších českých hudebních festivalů, jenž v posledních letech vzdává hold umělcům 60. a 70. let, tedy těm, kteří stáli u zrodu současné hudby.
„Původně ohlášený třídenní hudební maraton se sice neobešel bez programových úprav, ale i ve složité situaci nakonec vznikl dobrý a ideově naplněný festival. Nicméně, neuskutečnil by se bez pomoci partnerů a spolupráce hudebníků a kapel, kteří se rozhodli tento projekt společně s námi realizovat,“ sdělil novinářům dramaturg Karel Prokeš.
Ještě než se ve čtvrtek 25. června na II. nádvoří zámku Žerotínů chopil mikrofonu zpěvák a nezpochybnitelná legenda české populární hudby Václav Neckář v doprovodu kapely Bacily, na Cabot stage v „zelené zóně“ I. nádvoří vítala návštěvníky speciálním setem sestaveným z písniček Beatles místní rodačka Lucie Redlová. Naplňovala tak jedno z témat letošního programu – 50 let po Beatles. Úderem dvacáté hodiny přišla na řadu zmiňovaná čtvrteční hvězda. Ve dvouhodinovém programu Václava Neckáře zazněla většina nejznámějších melodií napříč jeho hudební kariérou. Nechyběly, rockové vypalovačky, ani písně jako Stín katedrál a Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě. Nakonec zazněla i skladba Půlnoční, při níž snad všichni přítomní zapomněli na starosti a strasti všedních dnů, v refrénech se svými hlasy přidávali k Václavu Neckáři a společně vytvořili nezapomenutelnou atmosféru.
„Místní kulturu podporujeme a nechat si utéct Valašský špalíček, to by byla v každém případě škoda. Jak v případě festivalu, tak i koncertů Jazz & bluesových dnů, které také dramaturgicky určuje Karel Prokeš, není možné, abychom narazili na něco, co by se nám nelíbilo. Vždy si něco vybereme. Určitě budeme vzpomínat na koncert Vaška Neckáře. Nejen vzhledem k jeho zdravotnímu stavu, byl ve finále koncert úžasný. Stejně úžasní byli také Tony Ackerman, nebo Jazz Q,“ říkají Martin a Ivana z Valašského Meziříčí.
Hlavní festivalový program odstartovalo v pátek odpoledne trio Viklický & Andršt & Hrubý připomínkou 40 výročí vniku alba Capricornus. I přesto, že pánové několikrát v žertu ujišťovali publikum, že pro příště se to konečně naučí, jejich jazzem ovlivněná akustická hudba přilákala do velkého sálu nevídané množství návštěvníků. „Jsme tady poprvé a jsme spokojení. Skvělý je tady ten prostor, dostatek míst na sezení a plynulost programu. Nejvíc jsme se těšili na pana Andršta, to byl impuls, který nás přiměl vyrazit na Valašský špalíček, a ani tentokrát nás nezklamal. Vystoupení Luboše Andršta s Michalem Prokopem a Janem Hrubým i akustické trio s panem Viklickým bylo úžasné,“ svěřili se Anežka a Ian, kteří do Valmezu dorazili z Chomutova.
Páteční den ale patřil také jazzrockové kapele Impuls se Zdeňkem Krysou Fišerem, kytaristovi Tonymu Ackermanovi s mandolinistou Zdeňkem Jahodou, kapele Jazz Q i Duu Nejenblues zpěváka a klavíristy Jiřího Šlupky Svěráka. Ten přijel na Valašský špalíček se souborem C&K Vocal, s nímž ještě dvakrát vystoupil následujícího dne. Pomyslný klobouk smekáme před vytrvalostí britského písničkáře Jamese Harriese, který to nevzdal a hrál, i když se nad Valmezem „čerti ženili“. Jeho set nezastavil ani přívalový déšť s kroupami, který diváky vyhnal z hlediště do úkrytů v podloubí zámeckého nádvoří a zároveň zkomplikoval začátek následujícího koncertu slovenského ZVA 12–28 Bandu, neboť vyplavil již nazvučenou aparaturu.
„Já jsem tady potřetí a nejvíc mám ráda tu atmosféru, která z festivalu čiší. A vlastně je téměř jedno, kdo na festivalu hraje. V každém případě máme zkušenost, že tady vždycky najdeme někoho, kdo nás překvapí, koho jsme neznali, a nakonec se nám líbil. Nicméně mi z letoška utkvěly v paměti vystoupení Michala Prokopa, Tonyho Ackermana i pana Svěráka,“ říká návštěvnice Lenka ze severomoravské Studénky. Její partner Ivo, jenž na festival jezdíval v minulosti, dodává: „Mně se líbilo, že páteční program byl více do jazzu a mírně ubylo blues. Ale důležité je hlavně to, že se Valašský špalíček přes epidemií komplikovanou situaci uskutečnil v tomto rozsahu, neboť v březnu jsme si mysleli, že se neuskuteční vůbec.“
Po sobotní snídani v Café Tucan s audiovizuálním programem Václava Seyferta, jenž byl další připomínkou 50 výročí rozchodu kapely Beatles, se v pravé poledne rozjel hlavní program v zámku Žerotínů koncertem Trigy C.K. Vocalu s Jiřím Cerhou. Ten v úvodu pořadu s názvem Sedmiranný blues připomněl básnířku Barbaru Ježkovou, která je autorkou zhudebněných textů. Následovalo sólové vystoupení osobitého folkového písničkáře Petra Linharta a koncerty brněnské zpěvačky Dáši Ubrové, jíž doprovázely jazzové legendy Milan Kašuba na kytaru a Vincenc Kummer na kontrabas, kapely Majerovy brzdové tabulky a dalšího z folkových sólistů, letošního sedmdesátníka Jakuba Nohy.
„Pro nás je Valašský špalíček srdcovou záležitostí. Přijeli jsme z Olomouce, letos jsme tady potřetí, a podle nás byl tentokrát rozhodně nejlepší koncert C&K Vocalu,“ říkají Pavel a Denisa. Soubor C&K Vocal s hostující Helenou Arnetovou a Jiřím Šlupkou Svěrákem na Valašském špalíčku připomněl své padesátileté působení na české hudební scéně. Častý účastník meziříčského festivalu, slovenský bluesman Ľuboš Beňa, tentokrát do Valmezu přivezl country kapelu Prospektori. A chybět tu nakonec nemohl ani charismatický mág rezofonické kytary Peter Bonzo Radványi, který nostalgickou country Prospektorů dochutil špetkou pikantního bluesového koření.
„Speciálně jsme přijeli na PBK Blues, protože jsou z našeho rodného Havířova, ale těšíme se i na zbytek programu, například na syna Garyho Moora, Jacka,“ říká Jirka a dodává: „Na Valašský špalíček jsem jezdil někdy před třiceti lety. Tehdy býval, pokud si pamatuji dobře, ještě v Amfiteátru a byl jinak zaměřený. Vracíme se do Valmezu vlastně po čtvrtstoletí.“ Závěrečné sobotní koncerty patřily vsetínskému rodákovi Františku Segradovi, jihoafrickému bluesmanovi Geraldu Clarkovi a kytaristovi Jacku Moorovi z Velké Británie, jenž byl hlavní hvězdou projektu Gary Moore Tribute Band feat. Jack Moore.
Valašský špalíček tak opět zanechal v návštěvnících i v účinkujících příjemnou vzpomínku s nezapomenutelnými hudebními vystoupeními. Nyní nezbývá než se těšit, jaká esa vytáhne z rukávu dramaturgie na ten předjubilejní 39. ročník, jež by se měl opět v areálu zámku Žerotínů uskutečnit za rok ve dnech 24. až 26. června 2021. První vlnu předprodeje bychom mohli očekávat opět na podzim.
(smo#2020)
